Výstava zvířat

Pamatuji si, že když jsem byla malá holčička, tak jsem stále maminku přemlouvala, aby mi koupila morčátko. Moje máma sice nevěděla, dvě jsem k tomu morčeti přišla, že bych ho chtěla, ale byla naprosto proti. A to můj otec zase byl takový, že by mi udělal to, co by mi na očích uviděl. A tak samozřejmě nastal ten den, kdy mi otec domů přinesl jedno krásné malé morčátko. A bylo celé bílé, tak jsem ho pojmenovala Snížek. Moje první morčátko bylo naprosto dokonalé. Bylo úplně malinké a prý na světě bylo teprve dva týdny. A ze začátku jsem si řekla, že je to opravdu brzy.

Jenomže později, jak jsem chovala morčata už ve velkém a moje máma se s tím smířila, tak jsem zjistila, že narozená morčátka ihned dokážou konzumovat potravu. Opravdu malinkatá morčátka se rodí už se srstí, otevřenýma očima a ihned po porodu do pár minut mohou běhat a taky papat. Byla jsem naprosto v šoku, protože tato zvířata jsou naprosto dokonalá a taková neokoukaná, že si je každý člověk musí na první pohled ihned zamilovat. Já morčata miluji nyní. Morčata chovám už přes třicet let a musím říct, že opravdu lepší zálibu jsem si vybrat nemohla. Morčata mám ráda a taky se mi líbí jejich zvuk, jak vydávají. Nyní mám doma dvanáct morčátek a říkám si, že opravdu to není konec.